29.06.2005
Röyksopp
Aneb příspěvek do nekončící hry Oni vs. Já
Zdá se, že budu se svým názorem v menšině, ale nová deska Röyksopp je prostě úžasná. Ano, vím, že Melody A.M. je jedním z mezníků downtempa, samozřejmě je to vynikající album, ale The Understanding je neméně tak dobrý.
Ale komu to mám vykládat? Blueskin je z novinky těch dvou Norů znechucenej, Tomino mi řekl, že rozdíl mezi Melody A.M a The Understanding je jako mezi fotbalovou extraligou a župním přeborem a JPŠ aka Magaben aka Petr Skaribiku je na newmusic.cz sjel tak, že by od nich kočka ani přejetou a rozšmelcovanou kočku nevzala. Přitom ale s Pomukovým aka Jarouškovým pohledem na věc se dokážu ztotožnit asi nejvíc, byť v opačným gardu.
Takhle – ta deska je samozřejmě totálně retro retro, nablejskaná, povrchní, kýčovitá, diskotéková, dekadentní, jak sami chcete. Ale hlavně to tak podle mě chtěli sami Röyksopp. Asi by pro ně nebyl problém natočit třeba Melody P.M. a třeba by zase všichni frfňali, že to je to samý. The Understanding je pomník osmdesátejm létům, lacinejm zvukům. Je to zdánlivej brak, z kterýho ovšem po delším hledání vylovíte tak úchvatný momenty, že se vám až zatají dech. Jejich melodie jsou prostě neuvěřitelný, singl Only This Moment si buď přehrávám pořád dokola, nebo si ho aspoň pobrukuju.
Röyksopp jsou jako odrzlí spratci, který vším tím pozlátkem a glamourem maskujou svůj úžasnej čuch na intimní a srdcervoucí momenty. Tohle album je tak snadný si zamilovat, ale proč to nikdo nechce slyšet???
21.06.2005
Helmut je zpátky...i s Hildou
Helmutova stříkačka!! Kultovní středoškolská kapela je zpátky! Po první výtečným a druhým o dost slabším albu (taky oficiálně vlastně nikdy nevyšlo) vydala třetí desku. Jaká je? Helmutova stříkačka vždycky tak trochu klamala tělem. Díky názvu a městu, kde vznikla (Brno), si ji spousta lidí pletla s nějakou intošskou alternativou a ona přitom hrála parádní kytarovej pop, ovlivnějen The Cure a podobnejma věcma. Měla praštěný texty o problémech vztahů Helmuta a Hildy a natočila jednu z nejsilnějších tuzemskejch songů Helmut v léčebně.
Po druhý desce se nad ní zavřela voda a ač si to přálo dost fanoušků, na návrat to nevypadalo. Ale stalo se!! Helmuti jsou zpět s vynikajícím novým albem. Vrátili se do dob první desky, oprášili Helmuta a Hildu a zaútočili nádhernejma melodickejma hitovkama. Tohle je totálně zvládnutej kytarovej pop, o moc lepší než nudná a vyčichlá poslední deska Tata Bojs. Helmutova stříkačka kráčí v jednom šiku s Kryštofem či Priessnitz (míněno ideově, nikoliv striktně hudebně) a je hrozná škoda, že o tom neví širší veřejnost. Ale zase...možná je to dobře. Kdo ví, ten ví.
Každopádně milovníci kvalitního kytarovýho popíku, tuhle jasně rudou desku (míněno barvou, ne ideologicky) si určitě sežeňte. Vydalo to nějaký miniaturní vydavatelství, ale na stránkách www.helmutovastrikacka.cz je odkaz kde objednávat.
14.06.2005
Rock and pop vs. Filter
Jak dopadla nová čísla dvou poměrně odlišnejch časopisů? Začněme s rock and popem. Účast art directora a vůbec muže pro všechno Radka Laciny je patrná, nová grafika ze všechno nejvíc připomíná report (hlavně články o NIN, Billy Corganovi, ale třeba i rozhovor s Vlastou Třešňákem), přemíra červený barvy zase upomíná Ultramix. Evidentní je snaha o celkový odlehčení – vtipný popisky, lehčí rukou psaný články. Při kvaltu, v kterým číslo určitě vznikalo, jsou celkem logický četný překlepy a boty typu režiséra novejch Star Wars – podle rock and popu je jím Fatih Akim. Ale jinak celkem vše při starým: obsahová skladba opět a zase bere v potaz spíš rock než pop, eXelectronic je čirý blábol, včetně Konflenčina výplodu o tom, co je pop a jak v čajovně VOŠP pouštěla intošům laptopisty. No a co? My tam svýho času pouštěli třeba Depeche Mode (který mi tam nějaká svině ukradla) nebo Bregovićův Underground a taky o tom nepíšu do časopisu. Knoflenka je vůbec stvoření...její jednohvězdičková recenze nových Ohm Square mi paradoxně slouží co důkaz, že to je skvělá deska.
Filter je...rozjuchanej. Možná je tam všech těch deset něj toho a dvacet nej támhletoho až moc, ale zase se člověk zasměje. Ale musím se zastavit u článku o tom, jestli se tuzemský kapely uživí pouhým hraním. Jednak je dost nešťastně zlomenej – prase aby se v tom vyznalo, jednak je tam dost zásadní chyba. Pavle Kučero, ty darebáku, to je takovej problém najít si někde na webu diskografii Support Lesbiens?
SO, WHAT? (1993), MEDICINE MAN (1994), REGENERATION? (2001), TUNE DA RADIO (2002), MIDLIFE (2004)
A teď mi řekni, co má znamenat to "druhé album In da Yard?" Takovýhle boty jsou dost zásadní. Jinak ze svý averze k Monkey Business už jsem se vypsal.
Další věc je třeba drobnost, ale mě vadí. Dementní odpověď stvoření jménem Patrik Hezucký na anketní otázku ve filmový rubrice (povil nějakej nesmysl o Shining) nemá na stránkách časopisu, jakým se Filter snaží bejt, co dělat. Z podobnejch typů si přece redaktoři velmi rádi utahujou. Tohle mi připadá jak vystřižený ze Spy nebo Show! Dejte si pozor, abyste za pár čísel neměli titulky typu Leoš Mareš nemXXá :)
Jo a tohle se týká obou časopisů: už delší dobu mi vadí nadužívání zcela chybnýho obratu "na druhou stranu". Není snad takovej problém si zjistit, že správně se používá "na druhé straně". Pokud jde o rock and pop, zeptejte se Knoflenky, ta by to měla vzhledem ke studiu na VOŠP vědět, pokud ovšem místo hodin ČJ nechodila do čajovny pouštět zacyklovaný šumění a vrzání.
Nástěnka cti: Richard Krajčo, za vzorné a včasné vyhotovení miniinterview.
Tabule hanby: Filip Renč za mně nepochopitelnou aroganci a sprostotu.
Speciální prémie: Gumovému netopýrovi za nažhavení a zavěšení.
13.06.2005
STP
Slíbená citace textů STP "Možná jednou"
Včera se mi zdál sen, povím vám
Byl jsem v jednom městě samotný
Všude kolem spousta lidí tak krásných
Já byl mezi nima taky tak čistý
Možná jednou, se to zas vrátí
Možná jednou
Zatím
Včera mi rozbili hubu na chodníku před mým domem, ani nevím proč
Nelíbilo se jim, že jsem jinej
Marně bych řval o pomoc
Možná jednou, se to zas vrátí
Možná jednou
Zatím
Tak mě nechte na pokoji, vždyť já od vás nechci vůbec nic
Dejte mi klid, já chci spát
Ve spánku chci umírat
"Před diskotékou"
Už zase stojí v tom samým průjezdu
Vyhaslé oči, dávno nevědí, co si chtěli říct
Na něco čekají
Čekají už dlouho a pořád vůbec nic, přicházej další, je jich tu pořád víc, všichni mají stejně vyhaslý tváře, přestali hledat, chtějí jenom žít
Ztrácí smích, volá: "Táhněte pryč!" vždyť to tak cítí
Už zase stojí v tom samým průjezdu. Vyhaslé oči, dávno už nevědí, co si chtěli říct
Na něco čekají
9.06.2005
Slizkey Business
Nejsem přílišnej fanouch projektů Romana Holého. J.A.R. nesnáším, Sexy Dancers mě nechávali zcela chladným, ale pokud jde o Monkey Business, choval jsem k jejim deskám určitý sympatie. Teď se ovšem situace změnila... Ani nevím, kdy přesně se to zlomilo, ale když teď někde vidím fotku Monkey Business, odvracím znechuceně zrak. Celá jejich image podle mě překročila střenku mezi kýčem a parodií na kýč a zvrhla se v to první. Navlhlý a oslizlý růžový pyžámka, flitry, diskoška, kdysi to třeba byla legrace, teď je to buranská tupárna srovnatelná s Kabátem. Vizuálně, hudebně nevím, novou desku jsem neslyšel a z výše naznačenýho je asi jasný, že vlastně nechci. Nesedí mi to, není to model, z kterým bych se ztotožnil.
Podobně nesympaticky na mě působil rozhovor Matěje Rupperta s Romanem Holým v novým filteru, kterým se budu zabejvat příště. Teď jen napíšu, že číst o prvních polucích a ejakulacích obou pánů je mi opravdu proti srsti.
Co mě ovšem velmi mile překvapilo (a může za to filter, díky mu), je nová deska Kelly Osbourne. Ano, tý nesympatický cuchty, jejíž papá snad kdysi zpíval v nějaký kapele...Black Sabbath či co a pak měl na MTV s celou famílií ten strašně vtipnej seriál.
Kelly před časem vydala příkladně hroznou desku, plnou nudnejch popmetalovejch odrhovaček, posléze je zvěčnila i na DVD, nad kterým jsem málem vrhnul, ale její novinka!!! Autorsky připravila Linda Perry a je celý v duchu electroclashe. Moderní, chytrý popový album plný chytlavejch melodií. Dokonce to na obale Kelly docela sekne. Jasně, je to marketingovej produkt jako kráva, ale zábavnej. Zkuste, nebudete litovat...
3.06.2005
Český desky jsou hezký...
...ale jen některý... Jak už jsem psal, v poslední době si nezvykle často dávám alba tuzemský produkce. Kromě těch, co jsem už zmínil, se mi dost líbí projekt Magnetik Moimira Papalescua. Oldskool elektronika, krafterk, can, sci-fi, retro, no lahůdka.
Jo a s velkou chutí jsem si před časem pořídil sběrný album kapely Soubor tradičního popu. To totiž byla skutečně relevantní odpověď na britskou kytarovou vlnu 80. let – byla silně ovlivněná Joy Division, New Order, Cure, ale třeba taky bílým reggae ala Police.
Co ale na jejich projevu oceňuju nejvíc jsou vynikající texty. Zkratkovitý, civilní, nepatetický, ale přitom ohromně poetický. Na ploše dvou, tří kratičkej slok STP dokonale definovali celej ten marasmus osmdesátejch let, tu šeď a beznaděj. Nemám CD při ruce, ale v příštím zápisu asi ocituju, protože mě to nadchlo jako ryzí urban poezie.
1.06.2005
2BBfromBBC :))
Aby měl přítel Bertí radost, dnešní novinky se opět budou týkat alkoholu a pustého rozhazování financí za účelem rozíření dývýdýotéky... V Tescu mají za směšný ceny poměrně kvalitní tituly na DVD. Třebárs debut Sofii Coppoly Virgin suicides, která po tomhle nadějným filmu všechny zválcovala magickým Lost in Translation. Mně ovšem do poličky přibyly jiné tituly: Muž, který nebyl od bratrů Coenů: noir noir noir. Blueskin sice tvrdí, že nejlepší Coenovic film je Fargo a že od tý doby točej pořád to samý, ale u Joela a Ethana není až tak důležitý co, ale JAK. Pravda, jejich novější filmy jsou sice trošku unavený a chybí jim drive a šmrnc starších pecek, ale jenom oni dokážou natočit nablejskanou hollywoodskou komedii pro nejširší masy a rafinovaně ji zalidnit tak podivnejma typama, že z toho nejširší masy mají spíš ujímání.
Nic z toho se však netýká Muže, který nebyl, to je stylová černobílá jízda s neuvěřitelným Billym Bobem Thorntonem.
Překvapení v každém kousku.
Druhej film je zoufale podceněná antiutopie Equilibrium, kterou většina zdejších recenzí odvrhla jako vykrádačku Matrixu, 1984, 451 Fahrenheit a podobně. Tak předně, Matrix sám je vykrádačka (Ghost In The Shell, Neuromancer a mnoho dalších), druhak Equilibrium vykazuje vlastní dost odlišnou atmosféru a svým vyzněním je, řekl bych, závažnější. Navíc Christian Bale sice zvolil podobnou hereckou šarži jako Keanu Reeves (v podstatě celý film se tváří neutrálně a drsně), ale jelikož je to několikanásnobně lepší herec, nevypadá směšně (jako místy Reeves u Wachowských), ale opravdu mu to věříte.
Dále jsem s potěšením zjistil, že mě začíná bavit česká hudební scéna, přesněji řečeno jen část. Ale výborný desky Sunshine, Ohm Square, Budoáru staré dámy...to nemůže bejt náhoda. Tady se začíná něco dít...
|
