19.04.2007
Vydařený pátekTak jsem zase ondyno zaobcoval s kulturou. A jak to dopadlo? Následovně:
Už jsem dlouho nebyl na žádný novinářský projekci, řekl jsem si tuhdá při pátku a společně s kolegou Šimonem zašel na Bestiář. Těšil jsem se velice velmi, že to bude hovadné, ale zábavné, leč ouha! Bylo to jen hovadné. Naštval jsem se ještě než jsem vlezl do sálu, protože jsem si pořezal prst o papíry s promokecama, který jsem nafasoval u vchodu. To není dobrý začátek kulturního hodokvasu. Zvlášť když vás čekají smrtící dvě hodiny navoněný nudy, neživotnejch figur, blábolivejch dialogů a Marka Vašuta, předvádějícího parodii na Marka Vašuta. Už dlouho jsem v kině neviděl film, kde by každá následující scéna byla horší než ta předchozí. A ten nenápadný a nevtíravý product placement: Co si dáte? Vodu. Takže mattonku? No, mattonku. Lidé, bděte a ta Bestiář nechoď(e)te.
Ovšem večer jsem si spravil chuť. V Šaška Areně se totiž konal pravý hodokvas, koncert Rogera Waterse, mozku kapely Pink Floyd. Ze začátku jsem se sice trochu ošíval, přišlo mi to moc jako Pink Floyd revival, ale pak jsem tak nějak prozřel a došlo mi, v čem má Waters nad svými exkumpány navrch. Před lety na Strahově to totiž bylo hlavně divadlo. Krásně nazvučený, geniálně osvětlěný, výborně zahraný, ale jasně nalajnovaný. Pink Floyd se už nesnažili vůbec nic říct, jen odehrát spektakulární koncert. Což se jim podařilo. Roger Waters ale oproti tomu pořád zůstal tím buřičem, možná trochu naivním, ale s upřímnou myslí. Kritizuje Bushe, poukazuje na rozličné nešvary, nebojí se politický agitky, hrozí pěstí směrem k mocipánům, ale evidentně to není póza. Koneckonců, ještě před vstupem do haly by mě ani ve snu nenapadlo, že jeden z vrcholů koncertu bude skladba z podceňovanýho alba The Final Cut. A že Waters zahrál Sheep z neprávem opomíjenýho majstrštyku Animals, tím mě dostal cele.
Mám k tomuhle chlapovi prostě už léta respekt. Je to megalomaniak, víc než o hudbu mu jde o texty, není to ani bůhvíjak úžasnej muzikant, ale je to prostě vizionář a tahoun. A když před megaflákem Another Brick In The Wall zazněl ten výhružnej zvuk vrtulníku, Waters napříhl ruku, ukázal do davu a zařval You!! Hey you!!, mašíroval mi po zádech mráz jak už dlouho ne. Stejně tak mě už dlouho máloco tak emočně sejmulo jako Comfortably Numb. A to jsem se ještě nezmínil ani o fungl nový skladbě Leaving Beirut, perfektně dobarvenou promítaným komiksem. Rogere, co takhle nový řadový album?